Jak se naplňují požadavky Sudetoněmecké rady 1

Usnesení z výroční schůze "Sudetoněmecké rady" v Bad Kissingen

Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva bude od 1. ledna 2010 platit i pro Českou republiku, bylo v lázních Bad Kissingen schváleno toto usnesení:

1. ČR musí konečně zrušit rasistické a lidským právům odporující Benešovy dekrety, včetně tzv. amnestijních zákonů.

2. Česká vláda, parlament a senát se vyzývají, aby přistoupily konečně k přímému dialogu se sudetoněmeckým landsmanšaftem.

3. Vlády SRN, Rakouska a Maďarska se žádají, aby nadále úzce spolupracovaly, aby se kolektivně postiženým národnostním skupinám, které byly zbaveny práv, tedy sudetským Němcům, Karpatským Němcům, jakož i Maďarům, byla konečně navrácena spravedlnost.

4. Představitelé států a vlád v EU by se měli starat o to, aby vyhánění, v souladu s dřívějšími závěry Evropského parlamentu, bylo jasně odsouzeno a nespravedlivé dekrety odstraněny.

Usnesení podepsal Franz Longin, předseda, a Gerhard Müller, místopředseda.

Sudetendeutsche Zeitung, 13.11.09 str. 3

K bodu 1.

a) Nátlaky na nás, abychom zrušili dekrety prezidenta republiky pokračují s menší či větší intenzitou, někdy i s časovými přestávkemi již od konce minulého století Jedním z "právních podkladů" těchto aktivit jsou "Sudetoněmecké otázky", které vypracoval prof. Dr. Felix Ermacora na objednávku bavorské vlády v r. 1991. V závěru svého textu prof. Ermacora uvádí:

"6. Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit. Totální konfiskace movitého a nemovitého majetku v průběhu vyhnání nese spolu s ním charakter genocidia, a s ohledem na všeobecně uznávaná pravidla mezinárodního práva a právní zásady mezinárodních organizací je nutno totální konfiskaci anulovat a poskytnout náhradu. Ať již má být majetek restituován, anebo za majetkové ztráty poskytnout náležité odškodnění.

7. Za současného právního stavu neprosadí jedinec patřičné právní řízení, ani nenajde kompetentní soud, u kterého by mohl uplatnit majetková práva. To platí i pro Německo a Rakousko. Tyto záležitosti je nutno dojednat. "

b) Od té doby je "sudetoněmecký" požadavek na zrušení dekretů prezidenta republiky refrénem jejich revizionistických, revanšistických?, písní. Též na sjezdech "sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL)" někteří řečníci zaníceně požadovali zrušení Benešových dekretů. Podobnou píseň hudli funkcionáři a členové "Svazu vyhnanců". Nejeden bavorský či německý ústavní činitel tvrdil tuto muziku. Jedním z nich je i Horst Seehofer. Pan Seehofer provází naši politiku již od doby, kdy nastoupil do funkce předsedy bavorské vlády a tím i patrona SL. Zastával též funkci spolkového ministra vnitra. A právě v této funkci se nechal slyšet: …„aplikací Acquis communautaire by došlo v České republice, ke zrušení Benešových dekretů, v Polsku Bierutových dekretů! Tuto myšlenku vyjádřil už 30.8.2018 německý ministr vnitra Horst Seehofer v Berlíně na konferenci „Svazu vyhnanců“, kdy označil ve své řeči Benešovy dekrety za : „protiprávní, které nepatří do společného evropského právního bohatství“ a „jako takové budou zrušeny“! Termíny „evropské právní bohatství“ a „Acquis communautaire“ jsou totožné! „Recht und Freiheit, Dekrete des Unrechts, die verschwinden müssen – und ich stimme Dir voll zu, insbesondere die Beneš–Dekrete“ Toto jsou slova Německého Spolkového ministra vnitra! a zde je jejich celý na oficiálních www stránkách německého ministerstva vnitra!

Pan Stephan Mayer, státní tajemník německého ministerstva vnitra, na sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ prohlásil, že Benešovy dekrety nepatří do dnešní Evropy. Po několika letech, kdy se o Benešových dekretech na sudetoněmeckých sjezdech vůbec nehovořilo, tak téma znovu otevřel.

"Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety," prohlásil dnes za silného potlesku stovek přítomných Mayer. Vyjádřil také přesvědčení, že dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci v Československu po druhé světové válce zbaveni občanství i majetku, odporují mezinárodnímu právu. Tzv. Benešovy dekrety nepatří do dnešní Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody. Poučuje druhé, ač nejdříve sám se měl nechat poučit.

c) Přijetí České republiky do Evropské unie se snažil landsmanšaft maximálně zkomplikovat

"Když EP obdržel v září roku 2001 oficiální českou žádost o přijetí do EU, dostala česká vláda za úkol mimo jiné přezkoumat, zda dekrety nejsou v rozporu s komunitárními "acquis" a s Kodaňskými kritérii. Nedosti na tom: EP ustavil v březnu roku 2002 zvláštní komisi v čele s Posseltem (!), jejímž posláním bylo projednat záležitost tzv. Benešových dekretů s českými poslanci. Vzhledem k tomu, že česká strana trvala na tom, že dekrety nejsou v rozporu ani s "acquis", ani s přistupovými kritérii, vyžádal si EP od renomovaných znalců mezinárodního práva vypracování posudků, týkajících se právě dekretů.

Závěry těchto znalců (prof. Jochen Frowein, Ulf Bernitz a lord Christopher Kingsland), předložené v srpnu roku 2002, byly jednoznačné: československé prezidentské dekrety nejsou v rozporu s komunitárním právním řádem a nepředstzavují tedy překážku vstupu České republiky do EU. K identickému závěru došla také Evropská komise na základě analýzy své právní služby ("The Czechoslovak Presidential Decrees in the Ligt od the Acguis Communautaire"), předložené v říjnu roku 2002. Mluvčí komise Jean–Christophe Filori potvrdil, že "pro EU je otázka Benešových dekretů uzavřena."

Sudetoněmecký landsmanšaft si nechal obratem vypracovat "konkurenční" znalecké posudky od právníků, zastávajících jeho pozice (Dieter Blumenwitz, Martin Nettesheim, Rudolf Dolzer). Tyto posudky, jež se nestaly oficiálními dokumenty, neboť očividně hájily zájmy organizace, která si je objednala, byly (samozřejmě) v naprostém rozporu s ofociálním českým stanoviskem i se závěry evropských institucí a odborníci je ohodnotili jako "právně bezvýznamné" s tím, že "jejich zveřejnění mělo za primární cíl zmatení veřejnosti".

Německý politolog Samuel Salzborn poukázal na to, že odstranění tzv. Benešových dekretů z řčeského právního řádu b znamenalo "vyškrtnout z evropské paměti příčiny a kontext útěku a vyhnání Němců, neboť dokud budou s Benešovými dekrety (a závěry Postupimské konference) existovat právní základy poukazující na souvislost nacistické politiky a vyhlazovací války s pozdějším útěkem a vyhnáním, dotud nebude mít šanci interpretace dějin zaměňující ze strany ´vyhnanců´ příčiny a následky, pachatele a oběti".

Dne 9. dubna 2003 schválil EP přijetí deseti kandidátských států do EU: pro přijet České republiky se vyslovilo 489 z 565 hlasujících poslanců, což bylo nejméně ve srovnání s ostatními kandidáty, kteří získali všichni přes 500 hlasů. Explicitně proti přijetí České republiky hlasovalo 39 především německých poslanců. Místopředseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu Matthias Sehling to označil za "velký úspěch", a s potěšením prohlásil, že "toto a obsáhlé diskuse v Evropském parlamentu poškodily zahraničněpolitickou pověst České republiky." A další s tím související závěr? ... Ale vstupem ČR vznikají nové možnosti."

(Výňatek z knihy "Sudetoněmecké kapitoly, autor Emil Hruška, Praha 2008, vydáni první, str. 255 – 257)

I později B. Posselt často požadoval zrušení Benešových dekretů, např. ve Vídni, kam byl pozván Spolkovou radou Sudetoněmeckého ladsmanšaftu Rakouska. Ve svém projevu vysvětlil také, že zásadní je prosadit neplatnost Benešových dekretů. Prostřednictvím přímých rozhovorů zástupců lidu je hledáno řešení, které bude vymáháno na mocenských orgánech České republiky. (Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12 , článek "Posselt ujišťoval ve Vídni. Žádné právní pozice nejsou opouštěny!" Volný překlad pro České národní listy P. Rejf)

B. Posselt ještě k tzv. Benešovým dekretům prohlásil,

že jsou" rakovinovým nádorem v Evropské unii, jenž musí být konečně operativně odstraněn, ještě než bude mít nebezpečné účinky." (Hruška Emil, Sudetoněmecké kapitoly, Praha 2008, Sudetendeutsche Zeitung, 28.9.2007)

d) O něco později, "při přípravě Sudetoněmeckých dní v Augsburgu se spolkový předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu, Bernd Posselt, vyjádřil smířlivě. Je na samotných Češích, rozhodnout o zrušení Benešových dekretů, tolik politik CSU. Není možné je nutit. Nicméně doufá v revizi výnosu, řekl Posselt. Po Druhé světové válce dal československý prezident právní rámec pro nucené vysídlení německého obyvatelstva z Československa." (Sudetoněmecká tisková služba (SdP) "Posselt – Češi by sami měli rozhodnout o zrušení Benešových dekretů", pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf)

e) Nyní se opět vraťme k "Sudetoněmeckým otázkám" prof. dr. F. Ermacory. "Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit... Za současného právního stavu neprosadí jedinec patřičné právní řízení, ani nenajde kompetentní soud, u kterého by mohl uplatnit majetková práva. To platí i pro Německo a Rakousko. Tyto záležitosti je nutno dojednat. "

A nyní již viditelně přicházejí na scénu naši germanofilové a sudetomilové (pátá kolona v ČR?). Samozřejmě čirou náhodou napíše článek "Benešovy dekrety je potřeba revidovat. V pohraničí Němce potřebujeme". A tak se má postupně jednat a jednat ... a dojednat zrušení dekretů prezidenta republiky. Tento scénář, k němuž byly napsány noty již v r. 1991, se jeví naším pátým kolonistům, podporovaným zahraničím, jako návod, jak dosáhnout kýžené mety.

V rámci procesu realizace předmětného cíle dojde zřejmě ke konfliktu. Na jaké straně bude stát naše vláda, poslanecká sněmovna, senát, justiční orgány, prezident republiky, jednotliví poslanci, senátoři a média hlavního proudu? Budou jednat v souladu s našimi státně – národními zájmy? Pokud nikoliv a nadto ještě ztíží možnosti svobodně se vyjadřovat, vše bude pro nás složitější a mnohem těžší. Doufejme, že čeští vlastenci pochopí, sice možná na poslední chvíli, o co všechno se při rušení dekretů hraje. Pan prof. JUDr. Václav Pavlíček říká: " Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu

Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (Sborník Česko–německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 27).

Představitelé landsmanšaftů Němců odsunutých z Československa již dlouhodobě všemožně usilují o zrušení dekretů prezidenta republiky. Tento jejich požadavek je, jak v roce 1998 řekl prof. JUDr. V. Pavlíček, DrSc. „…součástí komplexního plánu obsaženého v jedné expertize, kterou měla německá vláda v roce 1991 k dispozici při jednání o československo–německé smlouvě a má sloužit k znovuzískání majetku Němců. Řada kroků německé strany postupuje podle tehdy zpracovaného scénáře“. (Sborník Česko–německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 28).

Nejde tedy jen a jen o majetek. "Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“

Zápas o dekrety prezidenta republiky nás čeká. Uvědomí–li si většina našeho národa, o co všechno skutečně jde, vyhrajeme. Proto musíme o všech skutečnostech, které se tohoto boje týkají, mluvit, psát, diskutovat, přít se opakovaně a nesčetněkrát. S námi je i 360 tisíc našich spoluobčanů, kteří padli v bojí za naše osvobození. Ani střet, který nás čeká, se neobejde bez obětí. Již dnes přihořívá. Prázdné sudy halasně zvučí. Útoky, zatím jen verbální, sílí. Špíny sebou nesou stále více. A to teprve vstupujeme na začátek začátku, který se již nyní na různých úrovních snaží prostoupit a ovlivnit šalebné hlasy novodobých zlomyslných sirén, které líbeznými hlasy nás konejší, že jde jen o plané vlnění, že se vlastně nic neděje. Jen hrstka pochybných lidí fouká do ohně, aby roznítila požár. To se jim však nepovede. Jen klid. Je zbytečné si přidělávat starosti, říkají nám

Zrádcovskými sirénami se však do celonárodní katastrofy vést nenecháme. Těžké doby jsou před námi.

Připravil Dr. O. Tuleškov, České národní listy, pokračování

Jak se naplňují požadavky Sudetoněmecké rady 2

a Usnesení z výroční schůze "Sudetoněmecké rady" v Bad Kissingen

Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva bude od 1. ledna 2010 platit i pro Českou republiku, bylo v lázních Bad Kissingen schváleno toto usnesení:

1. ČR musí konečně zrušit rasistické a lidským právům odporující Benešovy dekrety, včetně tzv. amnestijních zákonů.

2. Česká vláda, parlament a senát se vyzývají, aby přistoupily konečně k přímému dialogu se sudetoněmeckým landsmanšaftem.

Usnesení podepsal Franz Longin, předseda, a Gerhard Müller, místopředseda.

Sudetendeutsche Zeitung, 13.11.09 str. 3

K bodu 2.

Sudetoněmecká rada koncem roku 2009 ve svém usnesení vyzvala českou vlád, parlament a senát , aby přistoupily konečně k přímému dialogu se sudetoněmeckým landsmanšaftem.

a) Co je na tomto usnesení zvláštního? Sudetoněmecký landsmanšaft byl a stále je z hlediska mezinárodního práva jen obyčejným vnitroněmeckým spolkem, který nemá mezinárodněprávní subjektivitu. To znamená, že nemá způsobilost jednat s jakýmkoliv subjektem mezinárodního práva a zavazovat se či nabývat práv. V době, kdy Václav Klaus byl předsedou vlády ČR, byla přísně dodržována zásada, že protějškem vlády ČR je vláda SRN, naše vláda proto může jednat o mezinárodních otázkách jen s touto vládou a naši ministři s ministry vlády SRN.

Jednotlivé země SRN, včetně Bavorska, se těšily jen tzv. fragmentární svrchovanosti, neměly své prezidenty, ministerstva zahraničí, ani ministerstva obrany.

Zeslabením vlivu V. Klause na mezinárodní vztahy docházelo, v rozporu s mezinárodním právem, k rozvolňování této zásady. A tak jsme postupně byli svědky, že naši někteří ministři, či jejich podřízení, začaly jednat s bavorskými, a to i o mezinárodněprávních otázkách. Karel Schwarzenberg, tehdejší ministr zahraničních věcí ČR, přijal v Černínském paláci Horsta Seehofera, bavorského premiéra, a jeho početnou delegaci, v níž byli zastoupení i landsmani. Postupem doby česko–bavorské vztahy, v níž hrály důležitou úlohu i tzv. sudetoněmecké otázky, sílily. Za oficiálními vztahy probíhala i další jednání. Ze "sudetoněmeckých pramenů" jsme se dozvěděli, že premiér Seehofer tlačil, a to opakovaně, na Petre Nečase, našeho předsedu vlády, aby zahájil přímá jednání s představiteli "Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL)". Tato snaha H. Seehofera však nedošla naplnění.

V roce 2012 došlo však ke zlomové situaci. Na státní návštěvu Prahy přijela v květnu 2012 kancléřka Angela Merkelová. Pobyla v našem hlavním městě jen několik hodin. Přesto si našla čas, aby P. Nečasovi sdělila, jak SL touží po přímém jednání s naší vládou.

O tom všem promluvil B. Posselt ve své řeči na sjezdu SL. "Jsme šťastni, že také na spolkové úrovni se něco pohnulo. A také za to děkuji Tobě, Horste, Tvé houževnatosti, o které se v Německu začíná mluvit. S vytrvalostí také naléháš na to, aby Spolek (SRN, pozn. red.) své povinnosti vůči nám, sudetským Němcům, plnil. Tobě můžeme děkovat, že zřízení Sudetoněmeckého muzea v Mnichově je v koaliční smlouvě. Nyní musí po slovech následovat skutky, milá spolková vládo! Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi." (63. sjezd SL, Norimberk 26.–28. 5.,2012

Během několika dalších měsíců sestavil premiér Nečas státní delegaci a v únoru 2013 navštívil Mnichov, kde přednesl projev před bavorským zemským sněmem obohaceným o řadu funkcionářů SL. Jeho nechutný projev, z českého hlediska, přijali přítomní s velkým potleskem ve stoje. Došlo poté i na tolik vytoužená přímá jednání. P. Nečas hodně toho nasliboval a "dojednal" B. Posselt na sjezdu SL uvedl: "Při setkáváni obou premiérů se mluvívá konkrétně. Bude bavorsko–české parlamentní grémium. My, sudetští Němci, máme příslib premiéra , že zástupci naší národnostní skupiny budou do tohoto grémia také začleněni. A právě toto grémium se stane platformou česko–sudetoněmeckého dialogu... Ve svém projevu, v některých větách, se P. Nečas nedotýkal sudetoněmecké otázky. To se všech možných komentátorů dotklo. 90% ze svého projevu věnoval společné kultuře, společným dějinám, společné identitě a, co mne zvláště potěšilo, pevné křesťanské základně. Proto byl některými kruhy ve své vlasti napadán. Jeho projev byl nejen proněmecký, ale také silně křesťanský. Byl to projev křesťanského Evropana v tradici Roberta Schumanna, Konráda Adenauera a Alcide de Gasperi. Proto jsme potěšen, že křesťanští demokraté z ČR jsou zde zastoupeni oběma svými stranami. A také sociálně demokratická opozice v ČR má zde zastoupení paní Michaelou Marksovou–Tominovou, zač jsem velmi povděčný. Premiéra populisticky nekritizovala, nýbrž se za něj postavila. Věřím, že je jedinečná příležitost, že dochází k široké dohodě evropských demokratických kruhů dělat to, co Nečas uvedl na konci svého projevu a co považuji za mimořádně důležité. Neřekl dějiny přenecháme historikům – v tom smyslu se již dříve vyjádřil, ale jiní to říkávají ještě dnes. On výslovně uvedl, že je to začátek dialogu, při kterém nesmí být nic vynecháno a při kterém všechna témata mají přijít na stůl. Postupně v dlouhém a trpělivém procesu mají být řešena. To je ta naděje, jíž obě strany nyní s nadšením mají využít."(64. sjezd SL, Augsburk, 19.5.2013). Ale již neměl čas své sliby, dané především vedení SL, naplnit. On a jeho vláda museli opustit své funkce. Hodně problémů po nich zůstalo.

Některé české reakce na projev P. Nečase v Mnichově přineseme jako samostatné texty.

Dr. O. Tuleškov

Pokračování